Poznámka pro začátek čtení: nejsem hipster, není to můj osobní rozmar, kterým bych se snažil na sebe upozornit a nedělám to proto, abych se odlišil. (Kdybych tenhle úvod nenapsal, určitě by se někdo ozval.)
Bavil jsem se o tomhle tématu s mnoha lidmi různých oborů. Říkal jsem jim, že používám Nokii místo iPhonu, který jsem dal do šuplíku někdy v únoru 2019 (předtím jsem měl ještě asi dvě taková období, která mi nevydržela a vždycky mě k chytrým telefonům navrátila). Lidé se ve vztahu k této problematice dělí na tři tábory:
- striktní odmítači – jsou to lidé, kteří bez svého telefonu nedokáží vydržet – buď z chorobné závislosti nebo z pracovní závislosti. Často se tyto dvě kryjí: nedokážete být bez svého telefonu, protože jej potřebujete k práci (například produkční), ale současně se jej nedokážete zbavit ani ve svém osobním životě.
- rádibysti – od slovního spojení „rádi by s tím něco udělali“ – jsou to lidé, kteří si uvědomují, že jsou trochu v pasti moderních technologií, chtěli by s tím něco udělat, ale nedovedou si život bez rychlého vyhledání informací představit.
- dinosauři – sorry, nenapadlo mě nic lepšího. To jsem já a mnoho dospělých a starých lidí, co jsou zvyklí na spíše lidský kontakt a pozorování světa okolo, ne displeje. Ti se dle mého ještě dělí na ty, kteří se chytrého telefonu vzdali (jako já) a na ty, kteří jsou zkrátka ze staré školy.
Tak a teď je třeba něco vyjasnit. Proč jsem to udělal? Jednak mi to ničilo vztah, kdy jsem se soustředil na telefon a cinkající upozornění (to se projeví na neschopnosti udržet pozornost u jakékoliv činnosti). A za druhé jsem veškerý volný čas (např. čekání, jízda vlakem) investoval do projíždění Facebooku a psaním zpráv na Messengeru.
Je to dnes už takové klišé nadávat na ty moderní technologie. To v žádném případě nechci, sám jsem jejich fanouškem, ačkoliv někdy nestíhám, kolik se toho mění a jak rychle! Ovšem je hrozně náročné – a to se nikde neučí – nenechat se těmi technologiemi ovládnout, viz R.U.R. apod. Protože, ruku na srdce, většina z Vás, co tohle čtete, určitě máte chytrý telefon a pokud jste mladí jako já, určitě někdy projíždíte Facebook, Instagram, 9GAG a podobný aplikace, obvykle tam nenacházíte nic přínosnýho, jen tím zabíjíte čas, a pak sami sobě nadáváte, co to vůbec děláte.
A přesně toho jsem se chtěl zbavit. Chtěl jsem se dívat z okna vlaku, pozorovat lidi, mluvit s nimi, být připravený pomoci někomu na ulici, vnímat své okolí a dokázat se soustředit na jednu věc. A hlavně – chtěl jsem mít vše, co dělám, ve své moci, ne v moci přicházejících zpráv!
O tomto rozhodnutí bych mohl napsat i knihu, je toho tolik, co se dá říct. Člověk má propady, kdy mu chybí rychlá informace do rychlého světa. Ale nelituji. Na druhou stranu používám víc počítač, na kterém dost píšu. Ale ten nemá data na internet a nedá se vytáhnout z kapsy, takže o nějaké náhradě se nedá moc mluvit…
Smartphone má mnoho výhod. Jízdní řády, okamžité hledání zpoždění spojů, mapy, zpravodajství, sociální sítě, zdravotní aplikace, dobrý foťák, hledání polohy, hry, miliardy užitečných aplikací… Mně chyběly zejména první tři uvedené výhody. Jde to však i bez nich! Jízdní řád si buď napíšete nebo zapamatujete, můžete taky jet na náhodu a čekat, jak to dopadne. Mapu si vytisknete nebo se rozhodnete jít po paměti a zlepšovat svůj orientační smysl.
Měl jsem problém taky se zpravodajstvím, protože jsme zvyklí na příjem obřího množství informací, ale pak vám přestanou chybět. Prostě já nepotřebuji DENNĚ číst o tom, z čeho zase Babiše obvinili (už tak je toho dost), nepotřebuji číst, jaké jsou nenávistné nálady ve společnosti. Je to důležité a palčivé, ale rozhodně to nikdo z nás nezmění pravidelným lamentováním nad ČT24, jak se ten svět řídí do záhuby. Touha po informacích a možnost je získat je jedna z Pandořiných skříněk současnosti – jejich množství nás zahlcuje a nejsme schopni se s nimi vypořádat.
Ty důsledky jsou pro mě příjemné. Zpomalil jsem a vnímám daleko více, co se děje v okolí (tedy v realitě lidí), dělám věci s předstihem a i když občas někoho otravuju s tím, aby mi půjčil IDOS na jízdní řády, tak se jen směju, když vidím lidi kolem sebe, jak nemají co dělat, a sáhnou několikrát za pár minut na zastávce do kapsy, aby zkontrolovali, zda jim něco neuteklo. A to je na tom to nejlepší – nic Vám neuteče a o nic extra nepřijdete. Žijete totiž v realitě!
Je důležité si uvědomit, že tahle změna je především změnou v osobním stylu člověka, do jisté míry mu jej komplikuje. Pro mě je osvobození od této technologie k nezaplacení – protože vím, že jsem nedokázal ji využít tak, aby mě neomezovala. Vy to třeba dokážete. Já ne. Takže to není pro každého, a nechci tímhle článkem nikomu nic nutit. Ať se každý zeptá sám sebe, jak moc chytrý telefon skutečně potřebuje. Rád pomůžu každému, kdo o změně uvažuje a bojí se. Je to moc fajn pocit, když to překonáte.
PS: Ta „briketa“ (Nokia) vydrží tak týden bez nabití. Ruply mi nervy z denního nabíjení iPhonu a z toho, jak se v zimě vybila baterka během chvíle.