A = já, pokojně se zbavující odpadu ze své domácnosti, domu a zahrady – kovové plechovky a konzervy, skleněné lahve a zavařovačky, drobné plasty a (o ně jde především) papírové krabice – jsou přesně dvě větší po židlích, jedna střední po monitoru, jedna menší po repráku a jedna drobná po botách. Tu po monitoru nacpanou…
To bylo někdy v dubnu 2022. Šel jsem na reprízu inscenace Cesta k vodopádům (režie Michal Dočekal). Hráli v ní Jirka Langmajer a Anežka Šťastná, moje spolužačka z DAMU, která mi taky pomáhala uspořádat vzpomínky na celý večer, o kterém jsou tyto řádky. Nějak se to sešlo, že se byl podívat i Jiří Bartoška se…
Nerudovské téma, uznávám. Clickbait? Ne tak docela. Někde jsem před dobou četl (a hrozně rád bych uvedl zdroj, jen ho nemám, ach…), že pokud civilizace začne vytvářet víc odpadu než je schopna beze zbytku zpracovat a využít zpětně, tak je zle. Vzorem v tomhle měly být předindustriální civilizace celého světa. Nebudu se pouštět do environmentálních…
Tato slova píšu po dvou malých čtrnáctkách, jedné z Beskydského pivovaru a druhé z dobrušského Rampušáka. Pro běžného Čecha nic, pro mě „je mu hodně“. Dvě malá piva tu nejsou, byla tu málem a kde jsou, kudy jen bloudí – aneb můj měsíční drink pro měsíc duben, ještě tam budem. Odpustím si klasické komentáře, že…
Jdu si takhle po ulici ze sešlosti kolegů a kamarádů z divadla, pokojně si to štráduju ze zastávky trolejbusu k sobě domů, přidávám do kroku, neb jsem nechal venku psa, a už se stmívá a ochlazuje, a jsem rád, že postupně setřásám partičku tří kluků, co v mých zádech cosi nahlas pokřikují, a jdou pomalejším…
Ahoj všem! Jsou tomu bez několika dnů čtyři měsíce, kdy s bráchou nepijeme. Je to tedy třetina roku. Navzdory tomu, že s bráchou píšeme svůj abstinenční deník, který chceme knižně vydat, rád bych se s Vámi podělil o množství dosavadních zjištění, která mi zatím abstinence přinesla, pojďme na to: nepít nerovná se umřít, jak spoustu…
Rád dělám rukama. Vážně. Baví mě manuální práce, rozhodně se jí nebojím, a troufám si říct, že mám i někdy dobré nápady. (Proto se vždycky bráním, když slýchám, že herci a umělci neumí dělat rukama a jsou nešikovní.) Nemám úplně technické vzdělání, ale přesto sám sebe občas překvapím, co se mi podaří vymyslet. Žádný problém….
Obvykle rozdávám smích nebo aspoň úsměv, a proto si myslím, že mám právo jednou sdílet zmar, skepsi, smutek, bezmoc, beznaděj. Bude to dlouhé a nemusíte to číst. Ale třeba převládne vaše zvědavost nad klipovitostí dnešní doby. Nechci teď následujícíh XYZ řádků nikomu mazat med kolem huby. Píšu o sobě a píšu, jak mi zobák narostl….
Je to pravda odvěká, jak se zpívá. Vtipný je, že z jednoho člověka se může stát bytostí tolik, kolik je kombinací kousků oblečení, kolik je různých stylů a příležitostí, jak se obléct. Mojí libůstkou, takovou guilty pleasure, je oblékat se všemožně a pozorovat sebe a své okolí v jeho reakcích. Kdyby to byla kapitola z…
Vždycky mě bavilo uvažovat o podobnosti mezi zvířaty a lidmi. Bajky jsou na tom taky založené. Lidé se dají přirovnat ke lvovi, ke krávě, volu, slonu, nebo opici – a to jak na základě vnější podobnosti, tak na podobnosti vnitřní. Nejvíc se ale bavím u ptactva. Nejsem ornitolog, neznám druhy ptáků než ty základní, baví…