Divadlo: Kde a kdy hraju
Film: ČSFD
Večerní čtení: já vs. divadlo a film v průběhu věků
2012. Tenhle rok je zvláštní dvěma věcmi: skončil mayský kalendář, ale svět neskončil. Pro mě: poprvé stojím na jevišti. Bylo tomu na koncertu ke Dni matek v ZŠ Kukleny, kde jsme zahráli scénku z Pelíšků – „Noky“. Hrál jsem postavu Jiřího Kodeta – pana Krause. Úspěch jsme měli obří, lidé snad i na konci stáli. Poprvé jsem tak poznal ten slastný potlesk na konci výstupu. Ego zaplesalo, ale snad právě tohle byl okamžik, kdy jsem si řekl „jó, to by mě bavilo“.
2015. Vlak se rozjel. Hraju divadlo. Uzavírám své působení v UA Ambrozia, kde jsem se učil moderovat pod vedením Lukáše Kobrleho a Kláry Němečkové – měli jsme zde mj. vlastní rádio – Rádio Ambrozia. Pokouším se hrát. Na jevišti příliš exhibuji. Díky Sáře Šváblové se dostávám do Divadla Jesličky Josefa Tejkla v HK, kde poprvé účinkuji v představení Kostlivec v silonkách. Moje radost z jevištní existence je obrovská. Cítím, že jsem na správné adrese. V Jesličkách další dva roky hraju v inscenacích Zahradní slavnost, Porušík z Inishmoru a Requiem pro panenku /vše režie J. J. Kopecký/.
2016. Dostávám se do pardubického Divadla Exil, kde zkouším Domov můj /Jiří Pokorný/ v režii Vládi Kracíka. Exil se tak stává mým exilem a především je dalším mezníkem na mé cestě. S Vítkem Martincem pořádáme Talkshow pod mikroskopem v Jesličkách. Máme veliký úspěch: chodí nám lidé – ovšem ani ne tak na nás, jako na známé hosty: Ondřej Malý, Pavla Tomicová, Karel Hynek, Vlasta Kužel… Později se přesouváme do jiných prostor, až se vše završí v Adalbertinu, kam přijde takřka 500 lidí – hosty byli Ondřej Vetchý, Mirek Donutil a Jakub Kohák. Poslední talkshow byla v Knihovně Hradec Králové, kde nás navštívil David Vávra, Radim Uzel a Marek Liška. Krásná zkušenost, která skončila v nejlepším. Poprvé jsem ve filmu: role ruského vojáka ve filmu Davida Baldy – Pomsta.
2017. Hlásím se na DAMU. Nevím, zda chci, spoustu lidí mě odrazuje. Rozhodnu se to zkusit. Hrbil jsem se, neuměl jsem mluvit, byl jsem nejistý, furt jsem šaškoval – a ještě k tomu blbě… Ideál! Ale přijali mě a možná, že jsem se trochu vypracoval. Ale šaškuju pořád a nemůžu si pomoct. První herecká – Neil LaBute: Autobahn – dialog o hamburgrech, ped. ved. Michal Dočekal, hraju s Renátou Matějíčkovou. Přes léto se natáčí film Narušitel v režii Davida Baldy, na kterém jsem se podílel jako scénárista a aktivní člen při natáčení. Tato zkušenost mi mnohé dala i vzala, ale v konečném důsledku jsem šťastný, že jsem mohl být u vzniku takového projektu, protože pro moje budoucí herecké působení jsem se mnohému naučil. Od nástupu na DAMU jsem se filmu věnoval minimálně: prvák na DAMU je taková specifická verze vojny.
2018. Píšu knihu Narušitel, o trochu méně se věnuji studiu, což se podepisuje na mých výsledcích, kde opět sklouzávám ke karikatuře. Paralelně s tím má premiéru představení Lola běží o život, kde se navracím k hostování v Divadle Exil. Režie: Naďa Kubínková. Na konci školního roku je mi sděleno, že pokud nezačnu makat, budu ze školy vyhozen. Srovnávám si priority, uvědomuji si svoji stagnaci a jsem rozhodnutý, že máknu. Dost mi v tom pomůže Michal Dočekal, který mě vede na herecké tvorbě v zimním semestru. Zkoušíme Romea a Julii, já hraju Merkucia: ideální kombinace, jak ukázat vlastní talent pro humor a současně zahrát něco vážného. Tahle kombinace mě provází i nadále, a je kombinací ideální a funkční. Na DAMU zůstávám, Merkucio mě zachránil, jedeme dál! Dále zkoušíme v rámci scénické tvorby Sen noci svatojánské v režii Víta Maloty – jedna z nejkrásnějších prací, které jsem doposud dělal. Srdcovka!
Filmově se rozjíždím, poněvadž kromě filmu TARIUM Lukáše Rybky se setkávám i s vážnější prací, kterou myslím film Cizinec v režii Jindry Voseckého. Tahle práce pro mě byla zásadní v mé tvorbě i proto, že jsem konečně nehrál šaška nebo malého člověka, ale depresivní postavu, která je tak trochu divná.
2019. Musím na sobě máknout víc. Poznávám herectví, ne šaškovství. Ideálně kombinací obého. Hraji asi 5 postav v Procesu, režie Vít Malota, který se poté přesouvá do Studia Švandova divadla. Aljoša Karamazov je další z mých postav, tentokrát v ped. ved. doc. Evy Salzmannové. Na podzim v ped. ved. Ondřeje Vetchého zkouším milované Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, hraju Burkeho. Jedna z nejúžasnějších hereckých i lidských zkušeností. Tichého a Václava Václava hraje Samuel Toman, Stázu a Outěchovou Renáta Matějíčková. Miluju tu hru!
Filmy: Klub smíchu, režie J. Vosecký. Experiment, režie David Bumbálek. Setkávám se i s komerční zkušeností, hraji v seriálu Specialisté, díl 89. Shodou okolností zde hraje Eva Burešová, poznávám Jakuba Štáfka. Divná zkušenost, ale potřebná. Zjištění, že podobné seriály jsou spíš fabrika na obrázky a o žádné umění zde nejde ani zdaleka.
2020. Covid. Zkoušíme Přelet nad kukaččím hnízdem v režii Víta Maloty, jsme v Disku /DAMU školní divadlo/. Hraju Billyho Bibbita, krásná a náročná práce – jsme všichni na jevišti. Střídavě zkoušíme a jsme doma. Na podzim inscenace Platonov /A. P. Čechov/, režie Jakub Korčák, hraji Vojniceva. Covid do všeho zasahuje. Dále zkouším Digitální podzemí /Kryštof Pavelka/ v režii doc. Evy Salzmannové a Michala Dočekala, hraju postavu social media managera Honzíka. Film: Za první linií, režie Anna Wowra, postava TV reportéra.
2022. Covid skončil, jsem po škole. DAMU jsem tedy dostudoval. Navzdory covidu, který se zdá být na ústupu (duben 22), a který nám měl všem poměrně zkomplikovat naše cesty, tak má celý náš ročník práci. Já jsem v půl angažmá ve Švandově divadle, kde navíc tvořím s kočovnou divadelní družinou Ductus deferens, kterou považuji za splněný sen mých představ o tom, jaké divadlo chci dělat. Uvedli jsme moji hru Cestopissing, kde hraju s P. M. Cibulkou – jaká radost! S Ductem se rozjelo mnoho dalších projektů, kde lze jmenovat Smrdíš Ty, sondu do hlubin českého internetu (komentáře na jevišti), inscenaci Táto? Romany Widenkové nebo můj experiment Karameloun, který se snaží navázat na tradici českého komediantského autorského divadla. Ve Švanďáku dále hraju v Cyranovi z Bergeracu Kristiána, a zkouším Ecce Homo Homolka. Hraju taky v Hamletovi v Divadle ABC, v Matce Divadla MANA, dohrávám Lolu běží o život v pardubickém Exilu a přijal jsem nabídku jezdit zájezdy s představením Skleněný zvěřinec, které táhne Simona Stašová.
Co se filmových zkušeností týče, tak ještě na DAMU jsme jako ročník natáčeli s Lucií Bělohradskou televizní detektivku Případ se štěnicí, dále jsem trochu ulítl a přijal nabídku na natáčení seriálu TV Prima 1. mise – naštěstí jen jeden díl, a nyní jsem dotočil, a na to jsem hrdý, jeden díl skvělého seriálu Případy 1. oddělení, kde hraju v jedné epizodě snaživého mladého podpraporčíka Hlušího. Natáčet mám ještě Krále Šumavy pro TV Nova v režii Davida Ondříčka. Krom toho jsem zažil skvělé studentské natáčení v režii Jonáše Vernera, kdy jsme plnili zadání „pracovní postup“ – hrál jsem zálesáka, co si dotáhne z lesa kládu, naseká dříví, a zatopí po plechovou vanou, ve které se vzápětí vykoupe, aby se proměnil v čistého muže, co se vydává vstříc dalším nástrahám světa a své duše.