Vždycky mě bavilo uvažovat o podobnosti mezi zvířaty a lidmi. Bajky jsou na tom taky založené. Lidé se dají přirovnat ke lvovi, ke krávě, volu, slonu, nebo opici – a to jak na základě vnější podobnosti, tak na podobnosti vnitřní. Nejvíc se ale bavím u ptactva. Nejsem ornitolog, neznám druhy ptáků než ty základní, baví mě zkrátka ten jejich specifický kukuč, který sice nemá mimiku, ale přesto cosi vyzařuje. V poslední době mě nejvíc zaujaly kavky.
Mají dvě očička, takové bledě modré korálky, trochu chladnokrevné, a jsou celé černé. Jako by na sobě měly kožený kabátek. Křídla mají podél trupu, a přijde mi, jako by snad měly ruce za zády. Jejich krok je takový přísný – vykračují si na špacír (není pro to vhodnějšího slova, vycházka zní moc uhlazeně) a jak slídí po tom žrádle na zemi, jako by to byli nějací hlídači jídelní morálky na kočičích hlavách. Občas je vidím třeba jen ve dvojici, jak si takhle jdou městem, sezobnou kus salátu, co odpadl někomu z kebabu a to se jó poštěstí, když tam zbyde i kousek smažáku s tatarkou, co nešťastný opilec upustil při svém nočním hodokvasu.
Já se nemůžu pomoct: mně ty kavky připomínají příslušníky Waffen-SS. Představme si tu situaci:
Ptačí říše se ocitla pod jařmem nacistické zlovůle. Nacisté ovládli centra všech velkých měst a řídí tak chod celé země. Kavky hlásají čistotu ptačí rasy a diskriminují jejich odvěké nepřítele: holuby. Ti odjakživa měli pod palcem veškerý chod stravy ve městech, okupovali lidsky nejhustěji osídlené prostory a vykořisťovali tak ostatní ptactvo, především tedy kavky.
Teď je tomu ovšem naopak a nazi kavky zvítězily. Ve svých černých kožených kabátech s pohledem chladným potlačily celou rozmanitou ptačí říši, které tak skončilo období blahobytu. Tytam jsou doby holubů ve městech, kteří se plácali křídly po zádech, jak se jim to dobře obchoduje se zbytky halušek, které nezbední turisté zahodili i s plastovým talířkem vedle chodníku na Staroměstském náměstí. Holubi měli monopol, ale byli to dobří obchodníci, solidně hospodařili s nalezenou potravou. Za peníze ji sice přeprodávali, ale přesto nakrmili širokou ptačí říši od ledňáčků přes sýkorky až po orly, neústupné a nekompromisní kupce.
Místo toho nastoupila vláda kavek, které hlídkují ve všech větších městech, aby si žádný ptáček nezobl ze země víc, než je dovoleno. Navíc je nutí hledat potravu na periferiích, do center měst je jim vstup zapovězen.
V poslední době pozorujeme, jak se kavky začínají zdravit zvednutým pravým křídlem a jak místo tradičního „kjá“ zpívají nacistický pochod Erika: Auf der Heide blüht ein kleines Blümelein und das heißt „ERIKJÁ“. Máme zprávy z České společnosti ornitologické, že narozdíl od holubů a jejich chaotického pohybu můžeme u kavek v nové době sledovat trend tzv. chůze do hákového kříže. Jedná se o výbornou taktiku k nalezení co největšího množství potravy.
Zdá se, že toto všechno je problémem pouze ptačí třetí říše. Faktem ale je, že v poslední době se začíná v okřídlených kruzích mluvit o expanzi kavčího nacismu i do říše lidské. Prvním krokem by dle nejnovějších zpravodajských zkazek měl být útok ptačích nacistů na sídlo České televize v Praze.
A já se ptám: necháme si vzít Kavčí hory?
Takže asi tak nějak no. Přikládám komparativní koláž – obrázek si udělejte sami.