Muž tak 60 let, malý, modrá kostkovaná košile, rifle, bílé tenisky, zelená kožená bunda, velký kufr. Vašek Vaškojc. Sedíme na „šestce“ v otevřeném vagónu. On pije pivo. Přichází průvodčí. Mně odbaví v pořádku, pak si všimne jeho Budvaru dvanáctky.
Průvodčí: Prosím vás, dopijte to, tady nesmíte pít.
A: Tak proč mi to teda prodali?
P: To nevím, ale je zákaz pití na veřejnosti. Každej den se to mění, já to musím poslouchat, jinak dostanu flastr stejně jako hospodská dostane flastr.
Odchází, muž dopíjí pivo, jde za ní, vyhazuje plechovku do koše.
P: Tak jdi do prdele. KURVO!
To se ozývám já.
Já: Ty vole, to snad nemyslíte vážně. Můžete se uklidnit?
A: Co se mám uklidnit, ty vole? Se nechej ostříhat. /LOL – díky, to mi došlo, že se fakt chci nechat ostříhat!/
Já: Tak se chovejte slušně.
A: Ty se chovej slušně.
Já: Nebo co?
A: Jak nebo co?
Já: A co mi uděláte? /to už vypadalo, že si dáme do držky, ale věděl jsem, že by ode mě dostal, haha, feel like a Pan Úžasňák/
A: Jak co ti udělám?
Já: Já jen říkám, ať se chováte slušně. Myslím, že máte věk na to, abyste věděl, jak to vypadá.
A: Ale tak jako já si můžu koupit pivo a nesmím ho vypít?
Já: Je to debilní a já s vámi souhlasím, ale nemůžete se přeci takhle chovat a říkat jí „kurvo“.
Přidává se druhý starší muž, evidentně vzdělanější. Na stole kniha Faktomluva. Haha.
C: On jí to ale neřekl přímo…
Já: Takže tím je to v pořádku? Že to neslyšela? Prostě se takhle nemá chovat na veřejnosti a tečka. Jako pardón! /moralizuji/
A: No tak teda pardón. /zní to komicky, ale v dalším hovoru to bere jako plnohodnotnou omluvu/
Následuje další debata o tom, jak jsou nařízení zmatečná, a ti dva muži se mě snaží přesvědčit, že mají pravdu. Nejvtipnější je, že s nimi souhlasím – se společenským názorem. Nevykecaní Don Quichotové a Sancho Panzové šíří své boje s větrnými mlýny.
Co ale vůbec nechápou, je skutečnost, že mluvím o něčem zcela jiném: o tom, jak se (ne)chovat k druhým lidem. Nějak se to celé uklidní, pán velice okrajově přizná, že se choval jak hovado, ale staví mě do pozice, že „teď se přeci bavíme o něčem jiném, seš mimo, nebo co?“ Klasika. Internetové diskuse live.
Druhý muž argumentuje ve stylu „on sice pán ventiloval svoje emoce, ale důležitější je, že s námi stát vyjebává, a že ta průvodčí za to taky může“.
Ale úplně nejvíc nejvtipnější je, že tomu všemu mlčky přihlíží anglicky mluvící mladík, o kterém jsem si nejdřív myslel, že je hluchoněmý. Vystupuje přede mnou a přiškrceným hlasem špitne muži /KURVO-muž/, který mu uhnul svým kufrem „thank you“. Thank you for the performance, guys.
Ze strachu a nervozity lidi dělají divný věci. Přetlak, který v nich je, se tak pak dost snadno seskupí v prosté expresivní „KURVO“. A pak už jsou zase jako beránci.