Čerstvě upečený zážitek z tramvaje!
„Už jsem si koupila Lítačku a ještě jsem neprolítala, co jsem za ni dala, ale už lítám,“ křičí rozjařená ženská ve věku mezi 30 a 40 lety, blond vlasy, fešný kostýmek a kožený kabát, když nalítne do tramvaje 22 na Hellichově asi ve 22:40 ve společnosti stejně starého muže s delšími, už trochu prošedivělými, vlasy v černém kabátu a s brýlemi. Vypadá umírněněji než ona, ale oba kalili evidentně stejně. Otočí se za nimi kdekdo, i ten starý rezavý pes, co už skoro neslyší.
Řvou na celou tramvaj, muž ji přesvědčuje, že tramvaj pojede přes most. Mlčím i přestože vím, že přes žádný most nepojedeme. Žena se jde podívat na tabuli s následujícími zastávkami. Tramvaj brzdí, takže paní skoro upadne a praští jednoho z cestujících kabelkou do hlavy – omylem.
„To je v pořádku,“ zní její omluva cestujícím, které napadla.
Pročítá zastávky a snaží se komorně zahlásit na svého asi kamaráda přes celou tramvaj, samozřejmě huláká:
„Jendo, my asi jedeme špatně. Tam je nějaká Brusnice. Tak vystoupíme na Pražským hradě. A když nás Miloš nebude chtít ubytovat, tak pojedeme zpátky. Ale ta jeho by nás mohla ubytovat, aspoň k něčemu bude. Nebo pojedeme do Lán, on si tam postavil dům!“
To už přijíždíme na Malostranskou a přistupují další lidé, kteří se v nastalé situaci zcela neorientují. Žena rozverně zahlaholí:
„Jendo, až nás uvidí tvoji studenti, tak se budou divit.“
A pak objeví vesmírnou pravdu: „Malostranská, to je skoro jako Malá Strana.“
Užuž se blíží k zastávce Pražský hrad, kde se rozhodnou vystoupit. Je rozhodnuto:
„Hrad je na konci, z Hradu trefíme, ale po Hradu je nějakej Pohořelec. Pojedeme na Žižkov. Já myslím, že na Žižkov trefím odevšad.“
„Doktore, vystupujem, pojedem naproti, jo, to je skvělý!“ loučí se s osazenstvem tramvaje.
A vyráží vstříc dalším dobrodružstvím staré Prahy :)))
Dobrou noc!