S dezinformacemi se setkáváme denně. Co je vůbec informace a co dezinformace? Někdy si říkám: co když jsem já sám objektem nějaké propagandy a vše, co si myslím, je ve skutečnosti dílem někoho, kdo si přál, abych takhle myslel? Od jisté doby nic neberu se stoprocentní platností, nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní. Bohužel, takové myšlení spěje až k nihilismu, kdy lze snadno propadnout pocitu, že nic nemá smysl, vše je vlastně lež a že je třeba utéct, schovat se do lesa nebo na chatu do Doudleb nad Orlicí.
Chtě nechtě je to svět, ve kterém žijeme, a musíme se v tom naučit chodit. Propadám se ale do větší bezmoci, když vidím, že dezinformace skutečně ovlivňují politické dění, podrývají v lidech důvěru ve stát (teda, vláda to bohatě přiživuje sama…) a působí lidem stavy nejistoty. Mluvím především o starých lidech, kteří zkrátka nevědí, že mohou napsat do Googlu citaci z řetězového e-mailu, aby zjistili, že je to hoax.
Lze je odsoudit, že to jsou debilové, koblihy, komouši, ale nic to neřeší. Krom toho ne všichni jsou takoví. Jsou to lidé, kteří vyrostli v době jednoho názoru, zjednodušeného výkladu a v době analogové, kdy se nesetkávali s množstvím informací jako dnes. Jejich život zdaleka nebyl tak propojený s politikou a světovým děním obecně jako nyní. Proto se snažím je spíš chápat.
Nepíšu nic nového. Jako vždy. Moje babička mi často říká o informacích, které ji přišly e-mailem. Ať je to tvrzení „významného německého lékaře“, že se covid nepřenáší dotykem, nebo prohlášení japonského vědce Tasuko Honjo, že všichni jeho kolegové z laboratoří ve Wuchanu jsou mrtví. Co naplat, že jde o půl roku vyvrácenou nepravdu, kdy vědec sám sdělil, že ve Wuchanu nikdy nepracoval. V tichých vodách WhatsUpu to mezi staršími lidmi stále koluje. V krásném překladu z anglického příspěvku, který sdílím níže. Tak či tak: tyto informace mohou být nebezpečné, a uvěřit jim může takové lidi v důsledku stát život. Nevím pak, zda je horší nechat starého člověka, lapeného do sítě dezinformace, v jeho blaženém omylu, nebo tvrzení vyvrátit a sledovat starcovo další zklamání z vlastní neschopnosti se orientovat v divném světě. Vyvrátit takovou informaci někdy znamená čelit vzteku druhého, kterému jste hodili hračky do kanálu.
Kdo to píše? Bezpochyby trollové, Rusové, Čínani, Ukrajinci, prostě ti najatí, co tady nějakým způsobem chtějí ovlivňovat dění. Ale věřím, že je to z části i dílem „nevinných“: lidí, kteří prostě věří ve spiknutí reptiliánů, věří v čipy v očkování, a hledání „alternativních“ informací je pro ně východiskem.
Přesto zcela nerozumím těm falešným citacím: Vezmu si nějaké jméno, které tomu dodá na věrohodnosti, dám tomu punc senzace, šokujícího zjištění, a vymyslím si informaci, která je v rozporu s oficiálním tvrzením vlády a mainstreamu. Má to úspěch a není divu – konspirace vždy člověka lákaly, je to pocit, že víte víc než masa.
Lidé vždy hledají pravdu. Každý v životě hledá pravdu: o sobě, o druhých, o světě kolem sebe. Bohužel žijeme v době, kdy se dříve naprosto jasné výrazy jako svoboda, slušnost nebo právě pravda apod. staly relativními pojmy, ze kterých si každý může vymodelovat to, co zrovna potřebuje pro šíření svého zájmu.
Já to nemůžu uzavřít nějakou vtipnou pointou, závěrem, rozuzlením, všeobecně platnou pravdou nebo poučením. Já vážně nevím. Chvíli utíkám, chvíli bojuju a s trpělivou objímající láskou vysvětluju. Ale spíš vím úplný hovno.
Hezký den! :)))