Narodil jsem se v roce 1998 do světa, který byl už tehdy zničený, a dnes je ještě více. Přišel jsem k hotové věci stejně jako moji vrstevníci. Ptám se. Mohli jsme udělat něco více? Myslím si, že ne. Mohly udělat starší generace něco více? Myslím si, že ano. Jen třeba nevěděli. Je to ale pravda?
Klimatologové a odborníci z příbuzných oborů varovali před situací, kterou tu máme dnes. Již před 30 lety! Všichni to ignorovali, a část z nich ignoruje, popírá a kope kolem sebe i dnes. Je to obava z přiznání viny? Nebo je to opravdu přesvědčení o tom, že se vše mění správně, a je to zkrátka vývoj?
Vývoj to bezpochyby je, ale kam směřuje? Ačkoli: ptám se často sebe, jestli je to opravdu tak zlé. A nevím. Už před 40 lety říkali, že do roku 2000 dojde ropa. Možné to je. Situace je ale nyní patrně jiná. Vím, že bude lidem, kteří smýšlí podobně jako já, za 40 let mláceno o držku, když se nic nestane, když svět bude existovat dál bez větší změny:
„My jsme vám říkali, že to nebude tak zlý. Proč jste takhle vyšilovali? Prej globální oteplování! Já jsem to říkal, že je to zase ňákej trend! Nějaká móda! Nějak bylo, nějak bude. Svět se změní s náma i bez nás!“
Nevím, jestli přijde nějaké veliké řešení. Mělo by. Ale kdyby ne, tak již dnes se každý uvědomělý člověk snaží o změnu především svého vlastního přístupu k životu. Udržitelností, šetřením energií, přemýšlením nad světem kolem sebe.
A tak mě lehce rozhořčí, když jsou neustále haněni mladí lidé, kteří mají zájem o místo, kde žijí. Naproti tomu jejich předchůdci (generace rodičů a prarodičů) jejich snahy zesměšňuje, shazuje, nebere vážně, namísto toho, aby přiznali, že i oni mají svůj díl viny na současné situaci, a ustoupili. Nebo je to snad ta stejná ješitnost, jako když pokaždé někdo mladý chce změnu? Takoví remcalové jsou pak často přesvědčeni, že jejich životní zkušenost je zásluhou a patentem na rozum.
Všichni ti lidé kolem Grety Thunberg nebo dvou mladíků, co byli dnes (15. srpna) v Rozstřelu na iDnes.cz, mohou působit směšně. Chybují, nenabízí konkrétní řešení, ale poukazují na problém, který jeho praví viníci popírají i přes nesčetné důkazy. A poukazování je jedna z mála věcí, co můžeme každý jednotlivě dělat. Ale poukazovat na problém a snažit se změnit svůj život je první krok, co může udělat každý. Zatímco mnozí odpůrci a „zasloužilí životem“ nedělají už vůbec nic.
Každý z Vás, starších, přeje svým dětem a vnoučatům hlavně spokojený život, chcete pro ně jenom to dobré. Chcete, aby byli vzdělaní, měli dobrou práci, byli zdraví. Skeptickým, odmítavým a agresivním přístupem ke generaci, která napravuje chyby, co nezpůsobila, však všechno uvedené popíráte.