Odpovím hned. Ano. Mé zkušenost vychází jen z mé každodenní zkušenosti v nejhlubším centru Prahy, z Karlovy ulice, z míst poblíž Staroměstského náměstí, z prostor vedoucích ke Karlovu mostu až po Malostranské náměstí. Denně zde proudí davy turistů ze všech koutů světa. Převažují Asiaté a Rusové, pak často Španělé, Francouzi a Italové.
Co se jim ukazuje? Co je na jejich očích? Záchytnými body je Staroměstské náměstí a Karlův most. Co je ale mezi tím?
Je tu toho víc. Jeden pořad na Seznamu se tím dokonce zabývá a nahání podvodníky ze směnáren, kteří se snaží, pardon, ojebat, každého turistu, co ve své víře v dobrotu lidí nebo lenosti hledat jde do první barevné budky s velkými nápisy a srdečnými sliby.
Odporná jsou taky rádoby historická auta, která mají motor z nových Fordů, ale karoserie je naoko prvorepubliková. Hnus: nové pneumatiky, nepřirozený tvar, zvuk nového motoru, koženkové sedačky v béžové a palubní deska s volantem a řadící pákou, tam už si nikdo práci s nápodobou staré doby nedal.
zdroj: Alamy
Ale zpátky k obchodům. Nasvícené šperky té nejvyšší kvality, které jsou „typical czech garnet“. Co deset metrů najdeme ten nejlepší trdelník, často je zde jen nápis „Trdlo“. Z reproduktorů zde hraje typicky česká středověká hudba, která má návštěvníka vrátit zpátky do doby Karla IV. Aby si turista osladil svoji procházku Prahou, může si do sladkého trdelníku s cukrem dát ještě zmrzlinu (je odporně sladká, a to říkám jako člověk, který rád sladké, fakt se to nedá) nebo Nutellu.
Odporností jsou minimarkety, které obvykle člověku poslouží v noci, kdy shání na poslední chvíli lahev něčeho ostřejšího nebo si chce dát něco na zub před spaním. V Karlově ulici vidíme opět snahu turistu co nejvíc okrást. Vevnitř není vůbec nic, co by se dalo v běžném životě použít, ale to hlavní je jinde: před obchodem visí na zdi vitrína asi se čtyřiceti druhy tvrdého alkoholu nasvícená prudkým světlem z bílé LED pásky. A pozor! Ty lahvičky alkoholu jsou o objemu jednoho velkého panáku. Jak praktické.
A tak je v těchto místech jednou z mála nekomerčních věcí Manufaktura, která si zachovává více či méně svůj osobitý sortiment, byť ceny jsou trochu vyšší (podle mě, neověřeno, irelevantní informace).
Nebudu snad ani psát o restauracích s jídlem za několik stovek a kvalitou blížící se nule. Zastaralé způsoby, prostory a neustálá snaha oškubat turistu o co nejvíc zlaťáků je tu patrná úplně nejvíce. Když někdo stojí před restaurací a láká návštěvníky dovnitř, není tam něco špatně?
Nemám odpovědi, ba snad ani řešení (kromě radikálního: jděte k čertu, historické centrum bude bez komerce jako Malá Strana). Mám ale otázku. Jak je možné, že se všechny ty obchody a restaurace se svými podvodnými praktikami uživí? Odpovědí nemůže být nic jiného než to, že turisté si to zkrátka nechají líbit. Obchodníci ví, kam mířit. Nablýskané šperky a značka „typical czech product“, to je to, co turista chce. Za ničím jiným přece do Prahy nejel.
A tak mám hypotézu: obchody v centru Prahy jsou založeny na „principu navoněného hovna“ a nabízí krásné, ale nekvalitní výrobky, protože lidé v ně proudící jsou stejní. Sami jsou zvenku možná krásní, byť vevnitř může být prázdno.
Komerční obchody tohoto typu a turisté, kteří je navštíví, pak mají nejspíš jedno společné: faleš. A to je jmenovatel, který se dá použít na všechny podobné složky turistického průmyslu. Je jedno, jaké to je doopravdy, ale důležité je, jako co to vypadá, co to simuluje a připomíná a jak to na turistu působí vnějškově. Turismu (a světu) vládne faleš a dokud turista/člověk nepřestane být vnějškový a nenechá se opít rohlíkem, bude faleš všemu vládnout dál.
Hezký den a buďme pozitivní a usměvaví! 🙂