Asi po šesti sedmi letech jsem vyrazil na hokej. S Majdou. Hradec versus Pardubice. Já fanoušek (pokud se tomu tak dá říkat) Hradce, ona odjakživa fanynka Pardubic. Kráčeli jsme vedle sebe v dresech rivalů jako Romeo a Julie. Když jsem byl naposledy na hokeji, zdaleka jsem si nevšímal tolika věcí jako právě včera. Hurá na ně!
Tak například tu je zvláštní fakt: zatímco se nestydím vylézt před sto a více lidí na divadle a zvládnu to uřvat až do desáté řady, tak co se fandění v kotli týče, jsem tichá myška, co se stydí projevit. Věřte mi, propadám se hanbou, nevyjde ze mě ani hláska. Nevím, proč to tak je. Snad proto, že chápu, že jde o sport (a ne o život), nebo že v tom nemám žádné emoce, že nerozumím, proč se lidi na sportu rvou jen proto, že někdo fandí jinému týmu. Možná mi vadí být součástí davu. Je to zvláštní psychologická studie. Mějte mě za blázna, ale já nevím, proč je rozhodčí, abych citoval fanoušky, kokot, protože „něco pískl blbě“.
Přicházíme pozdě, procházíme kolem obtloustlého muže s růží na noze (nemyslím tetování), vedle něhož sedí jeho žena, blondýna s pohledem upřeným na hrací plochu. Všichni kolem fandí, kotel je plný – vede ho slečna s kšiltovkou na hlavě, zezadu jí koukají vínově obarvené vlasy. Má trochu vykřičený hlas, a k tomu dost hluboký. Kotel ji plně respektuje a ona tento až divadelní výstup velmi prožívá.
Je to roztomilé. Za námi sedí dva muži v dresu, oba okolo padesátky. Zápas hodně prožívají. Pro nadávky nejdou daleko. Ani jednou za zápas se neusmějí, jsou ve velkém soustředění. Přemýšlím o tom, jestli je fandění emoční ventil, nebo zda je to potřeba jedince mít své hrdiny. To by si zasloužilo studii. A pravděpodobně už ji někdo napsal.
Když dají Pardubice první gól, kolem mě je zklamané ticho. Až na Majdu, která jako jediná v rádiu asi 10 metrů zvedla do vzduchu šálu a točila s ní kolem své hlavy. Měli jste vidět pohledy těch dvou za námi.
Další sranda. Třetina má dvacet minut, a už přibližně pět minut před jejím koncem se lidé sbírají a opouští hlediště, aby zastihli toalety nezaplněné, aby byli včas na párku a aby dostali pivo mezi prvními (mimochodem všude samá desítka…).
Přestávka. Těším se na pivo a párek. Ten stojí 45 korun, nic moc. Chuť dětství se ale vrací. Všude je cítit popcorn a smažené jídlo. Plus ta vůně ledu, nádhera. Procházíme se po ochozu stadionu, kde jsem kdysi trénoval atletiku. Hle, nechali tam postavit tartan. Konečně. Jdu na WC, rozhlížím se, nikde nevidím pisoár. Učiním, co jsem chtěl, vylézám ven a jak asi tušíte, vidím hordy mužů, kteří vycházejí z druhých dveří. Jasně. Hurónsky pravím „Hohohó, já byl ve špatných dveřích,“ pobavím pár lidí a jdu si pro další desinu. Rolbuje se, to jsem vždycky miloval, a nyní si to užívám neméně.
Hokej je plný klišé. A je to roztomilé. Ženy, pivo a drsní chlapi. Proto taky hraje o přestávce ústřední písnička z Rockyho. Reklama, která se promítá na tabuli nahoře – Promanplus.cz – teaser na přírodní pilule, které mají v muži vyprodukovat víc testosteronu, a tím víc síly, energie a chlupů. Po ledě jezdí Škodovky. Enyaq, čtyřková Fabie a nová Octavie. Pěkný auta, až na to, že nová „ovce“ stojí víc jak milión.
Dávám si třetí desítku a Hradec otáčí. Všechno je jinak. Na mužské záchody chodí už i ženy. Nekecám. Když už Hradec poráží Pardubice 5:2, odcházím společně s ostatními třicet vteřin před koncem – protože „to už nevotočej“ a zatímco ti druzí pádí do hospody, aby našli nějaké místečko v hoře rezervací, my sedáme do auta a jedeme domů. Rovnám si to celé v hlavě a uvědomuji si, že z posledních gólů jsem se radoval i já. A občas jsem si něco zahalekal s fanoušky. Ale jen tak trošičku a decentně.
Byl to zážitek. Hodně lidí, hodně řevu, hodně emocí, hodně piva, hodně masa, hodně testosteronu, prostě hokej. Přemýšlím, jaká je funkce fandění. Fanoušek má rád svůj tým, přeje mu vítězství. Je to ale taky snaha někam patřit, je to potřeba ventilovat nahromaděné emoce skrze křik, je to potřeba zažít vzrušení, dobrodružství. Pro jiné je to možnost, jak vydělat peníze. Je to cosi pudového, co člověka nutí křičet směrem k ledu, zatímco je skryt v davu. Jak říkám, bylo by to na studii. A na tu si tady netroufnu, chtěl jsem si tu jen vynést pár zkratkovitých tvrzení…
ÓLÉ, ŘVE CELÁ TRIBÚNÁ, HRADEC DÁME GÓLÁ, FANDÍME VŠICHNI, HRADEC DÁME GÓL!