Zase mě k psaní dovedla moje osobní zkušenost. Jel jsem do Prahy na schůzku, a ještě před tím mě lapil otřesný hlad – a taky chuť – ale spíš hlad. Stále je karanténa, všude zavřeno. Doma v Hradci mám výdejní okénka zmapovaná, ale v Praze jsem si tak jistý nebyl. Z tramvaje jsem na poslední chvíli vyskočil na Masarykově nádraží, kde jsem zahlédl výdejní okénko Burger King. Sám od sebe bych si to nedal, ale měl jsem skutečně hlad. (Poplatek za ekologickou stopu způsobenou využitím tohoto hanebného řetězce uhrazen.)
VSUVKA: Vždycky jsem byl nervózní ve fast foodech, obvykle se tam spěchalo a polorobotická obsluha kladla jednu naučenou frázi za druhou, a pro mě byla objednávka minutou šíleného soustředění, kdy jsem se vůbec nechytal. Uvítal jsem proto opuštěný Burger King, čekal jsem, že bude klid.
Vybral jsem si pochoutku jménem „Steakhouse burger menu“ – takhle jsem to paní řekl. Odpověděla: „Velké hranolky a pití?“ A bylo to. Na co se ptá? Já jsem si vybral z tabule Steakhouse burger menu s pitím a hranolky, co po mně chce? Řekl jsem jen: „Colu.“ Ona se na mě dlouze zadívala a říká: „Takže STŘEDNÍ hranolky.“ A byl jsem za vola. Opovržlivě mě proklela pohledem, který jako by říkal: „To jsi, vole, tak blbej, že nechápeš takhle jasnou otázku?“
Ne, nechápu. A tahle banální zkušenost mě vedla k dalším úvahám. (Steakhouse burger doporučuji, pozn. red.) Prodavačky a prodavači, kdokoliv pracující s lidmi denně, v rutině a v jisté automatizaci, si vůbec neuvědomuje, že jim na pokladnu nechodí jeden ten samý člověk pořád dokola, který je šimpanz učenlivý a už napodruhé frázím rozumí. Většinou chodí lidé, co neví, co si mají dát, co neznají veškeré slevy v McDonald’s a nepochopí naučené fráze. Neznají „mekáčovou hantýrku.“
No jo, ale jak se to stalo? Myslím, že vím. Tím neustálým omíláním téhož v plné polní se obsluha časem unaví a začne vytvářet zkratky. Z původního „Dáte si velké nebo střední hranolky? K pití si budete přát?“ se stane ono osudné „Velké hranolky a pití?“
Obsluha si je vědoma své nadřazenosti ve vztahu obsluha-zmatený zákazník v daném okamžiku. Proto ještě opovrhuje kupujícím, který se v jejích frázích absolutně nemůže zorientovat.
Jinde si objednáváte párek v rohlíku, a následuje otázka: „Kečup, hořčice?“ – mohl bych zaváhat, nejednou mě napadlo – je to hra na náhodné omáčky? Mám říct: „Majonéza, salsa?“ Ona odpoví: „Francouzský dresing, balsamico.“ A já: „Bešamel, česneková.“ A tak dále.
Nebo například otázka při placení: „Penny kartu?“ – něco se po mně chce nebo se mi něco nabízí? „Ne, díky, přestal jsem.“
Je zvláštní, že tahle omezená komunikace je spojena spíš s nezdravým jídlem, konzumem, masovostí. Ale vím, že neochota prodavaček se projevuje například když přijdu do hospody, chci si dát pivo a obsluha protočí panenky řkouce: „Ty vole, tady jsi v hospodě, tak co chceš pivo? Já jsem obsluha, tak co mě votravuješ?“
Proč tohle celé píšu. Vím, že svět nezměním. Ale je to vtipné, jak obrovský svět plný nepochopení je v očích člověka, co soudí druhé podle toho, zda pochopí „Velké hranolky a pití?“ Přál bych si, aby lidé, co pracují pro lidi ve službách, věděli, že pracují pro lidi ve službách, a byli shovívaví. Jestli jim vadí lidem něco vysvětlovat a být pro ně, tak mohou jít dělat jiné zaměstnání.
Aneb jak praví staré baskické přísloví: Otevřel si hospodu a chodili mu tam lidi.
PS: Klaním se před osobami, které jsou ve službách na svém místě. Setkávám se čím dál častěji obecně s lepším přístupem například v pohostinství.
PPS: Je třeba ale říct, že když se zákazník chová jak hovado, tak se nemůže divit, že se obsluha chová stejně tak.
Hezký den 🙂