… ano, ale vědomí, že to není správně, a že bych měl šetřit nejen s nimi, ale se surovinami, energiemi a vším, je pro mě to správné vědomí. Každý ušetřený gram čehokoliv na jedno použití je cesta vpřed. Tím nemyslím TEN gram…

Poznámka: dneska jsem dostal nápad na státem zřízené vratné kelímky, které by mohly používat restaurace, kterým se nevyplatí skleněné poháry na nápoje. Takový kelímek by pak měl svoji stanovenou hodnotu, a dalo by se jej používat plošně. 

Jsem zfanatizovaný? 

Kladu si otázku, jestli jen nejsem obětí nějaké kampaně, zda-li ekologie není nová ideologie, nebo jestli se ve všem nepletu. A nevím. Myslím si, že ne, vycházím jen z dokumentů, videí ze zasažených míst, ze základní znalosti geografie, z citlivosti vůči přírodě, z nadhledu, který mi byl Bohem dán jako optika k vidění světa. Důkazů je vážně hodně. Třeba se vážně pletu. Ale zpětně mě vždycky přesvědčí skutečnost, když se setkám s někým, kdo nad výše uvedenými věcmi vůbec nepřemýšlí. Koho napadne, že věc na jedno použití musí mít někde důsledek. A s těmito lidmi se setkávám často.  Díkybohu za to, motivuje mě to, a současně hrozně bolí. 

Takže ano, i já sem tam použiji nějaký ten plast na jedno použití a ne, není svátost nepoužít ani jeden, leč je to záslužné. Důležitější je vědět o tom, co dělám. Protože od toho se odvíjí naprosto vše. 

Jedinec je našinec

Roli v rozhodování často hraje dojem, že jeden člověk nezmůže nic. To mě mrzí. Rezignace je konec všeho. A kdo to takhle vzdá, tak je snad i zbytečné ho přesvědčovat, protože je jen málo věcí, které by ho přesvědčily. Mrzí mě, že znám i někoho, kdo má takové názory sotva ve 20 letech. 

Zajímavý je i častý jev především u střední generace. Oni si myslí, že ekologie je jen móda a trend, a absolutně ignorují vykřičníky, které jim říkají, že jejich dosavadní způsob života je špatný, a že se musí změnit. Nedivím se jim, za prvé „proč by nám naše děti měly radit, co máme dělat, když jsme dospělí, oni nezkušení a ví hovno o životě“ a za druhé by se museli uskromnit. Dobrovolně, bez nějakého nátlaku. A to není snadné, to člověk udělá jen z přesvědčení! 

Nevýhody ekologie

Má ekologie nějaké nevýhody? Myslím si, že ano. Pro mnohé je nevýhodou to, že ekologie vyžaduje naprostou změnu života, myšlení. Je problematické, jak jsou ekologové naléhaví, a jak se to většinové společnosti cpe. Podle mě to však nejde jinak. Vadí mi také, že jsou již teď obchodní triky, kdy si jistý řetězec hraje na ekology, nabízí bio zeleninu, kterou však prodává v plastových obalech naprosto nesmyslně. To jsou ekoparaziti. Z ekologie se stává byznys, a i to spoustu lidí odrazuje. A nedivím se. Situaci také komplikují protesty dětí, které opravdu žijí život neslučitelný s tím, co vyžadují a skutečně po nich na náměstí zůstane nepořádek. Je ale třeba mít lidi jako je Greta Thunberg, která je možná neoblíbená, ale vede celosvětové hnutí! A hýbe to se světem, to se musí nechat. A nebo sir David Attenborough, který promluvil ve svých třiadevadesáti letech před britskými poslanci o nutnosti změnit směřování světa. Nevýhodou ekologie je, že nemá sílu na to ovlivnit to nejhorší: asijský průmysl, kterému je všechno jedno. Také je fakt, že asijský průmysl živí západní civilizace, která si odtud kupuje většinu věcí. Levně a rychle. Tedy neekologicky. Ekologie má také ideologickou vlastnost, která z ekologů dělá fašisty nebo neomarxisty a zkrátka působí jako ohromná propaganda.
Pro mě jsou ale všechny výše uvedené nedostatky nedostatečné, abych sám sebe odradil. Protože výhody a nutnosti jsou důležitější. Vždycky lze zůstat pozadu, ale i historii píšou ti, kdo jdou vpřed. 

Migranti vrací úder

Jak se u nás i po celém světě rozjely obrovské protiimigrační vlny, kdy vznikaly i politické strany založené na tomhle tématu, je potřeba si uvědomit, že stále se oteplující klima nakonec vyžene všechny lidi z Afriky a Blízkého východu. Kam? K nám a do USA. Co s tím? Můžeme tomu trochu zabránit, ačkoli k tomu podle všeho stejně dojde. Smutné. Hledíme dopředu, ale nevidíme věci vcelku a v souvislostech. 

Ještě jedno hledisko tohle téma má. Je oteplování a klimatické změny přírodní věcí, které přispěl člověk za předpokladu, že k takovým změnám docházelo i dříve v historii, jen ne v takové míře (vyjma doby ledové), nebo je to osud? Ta druhá možnost je více spirituální, ale co když je to trest a donucovací prostředek, jak se změnit? Nebo je to jen chemie a procesy přírody na její obranu? I kdyby, tak je to dost magické, no ne? Odpověď nemám, ale k zamyšlení je to důležité. 

Sekání vs. klíšťata

Humorné pro mě bylo zjištění, o kterém jsem se vyjádřil i na svém Facebooku. Šlo o sekání trávy ve městech. Posekaná tráva je mrtvá. Nežije v ní hmyz, nenabízí hmyzu květy, nedělá pro přírodu tak nutnou rozmanitost. Krom toho je posekaná tráva narozdíl od vysoké spálená, kdežto travina na způsob louky drží vláhu a ochlazuje tak i města. A přesto se najdou lidé, kteří by sekali, protože jejich pejsci a i oni sami mohou chytit klíště. Bože, co? Jak jsem psal na FB: až je sucho vysuší jako rybu, bude jim úplně jedno, že po nich nějaký klíště leze. No a takhle to u nás mezi lidmi chodí. 

Příroda jsme také my!

Když se na téma ekologie podívám z nadhledu a okleštím to o parazity, kteří se snaží vytěžit i zdánlivě nevinné téma jako je ekologie a o další bubáky a případné nevýhody ekologie, považuji za bod číslo jedna zachránit si místo, kde žijeme a uvědomit si, že tu nejsme sami. Co je víc? Proč se civilizace, v jejímž středu je člověk, bojí udělat kroky, které vedou právě k záchraně člověka? Příroda jsme my! Už to pochopte. Nemůže být nic ušlechtilejšího a pro veliké pány vládnoucí světu důležitějšího, než aby tu žili lidé.

Mám jednu otázku, a budu rád, když mi na ni někdo odpoví. Co je v lidech, že nevidí, nebo spíš nechtějí vidět ty změny, a odmítají jakoukoliv transformaci vlastního života? Jak je to možné? Je to lenost? Strach přiznat, že to je tak trochu jejich vina? Co je to v těch lidech za ignoranství, že aspoň nepřiznají, že má někdo tak trochu pravdu a nepřizpůsobí to. Co je to v těch lidech? ptám se. Argumentů a důkazů už bylo přeci dost. 

Je pravdou, že tyto názory navíc vznikají velice krátkodobým hleděním na svět bez schopnosti uvažovat dál než na pohodlí svého života. 

„Já se toho už nedožiju, mně to může bejt jedno.“

Tohle často slýchám. Tak moc díky. Hlavně že Vám záleží na tom, abychom se všichni měli dobře. Jde Vám o naši budoucnost. Háček je v tom, že žádná nemusí být.