Drobnička z dnešního rána – tentokrát v autobusu v Hr. Kr.
Paní, kolem 50 let, vyposlechnu, že pracuje nejspíš jako prodavačka/skladnice/uklízečka v obchodním domě. Na čtyřce sedí se dvěma velmi sympatickými staršími Romy, které znám od vidění z dřívějška, neboť pracují jako ochranka také v obchodních domech. Po debatách o cukroví a o tom, jak to dvěma chlapíkům sluší /„narozdíl od toho divnýho poustevníka, co pracuje ‚na kamerách‘ a štípe dříví“/, se stáří řeč na šťavnatá společenská témata. Paní poudá:
„No jo, dneska jsou lidi buď chudý nebo bohatý, střední třída vymizela… tak se mi to zdá, že je to zase tak jako..,“ loví z hlavy jak z učebnice ZSV od Pavla Říčana.
„No, víte co myslím… kapitalismus!“ najde konečně ta správná slova pro své společenskovědní představy.
Průser. Propadl jsem se časoprostorem do jiného vesmíru. Rozhlížím se kolem sebe, zda je neposlouchá tajnej, protože v tomhle světě možná k revoluci nikdy nedošlo, kapitalismus vůbec není 30 let, ale naše ekonomika je stále centrálně plánovaná, a nám vlastně dál vládnou komunisti. Pak mi dochází, že to vládnou stejně tak, tudíž se hned uklidním.
Pak pokračuje: „A do toho vláda furt nějaký zákazy, příkazy…“
Uff, jsem doma, v současnosti. To se mi po ránu orosilo čelo… Rozdýchávám to, kalibruji své biorytmy a obnovuji napojení na Všehomír, zatímco paní nabíjí gold ammo:
„To byla tehdy volba na prezidenta. Ale já nevím koho, třeba Klause, ale ten je taky takovej divnej..,“ svitlo světýlko naděje!
„On pořád, že je to globální oteplování,“ imituje Václava Klause a mně dochází, že se jsem skutečně zpátky v jiné galaxii! A to nejspíš v tak bizarní, kde je nejspíš Vašek K. otcem Gréty Thunberg. Nebo jejím milencem. Vyberte si.
A když naprosto zničen, že jsem se probudil do nového světa, vystupuji, ukončuje hovory větou, která je nade všechny vesmíry:
„Politika je svinstvo.“
Prosím Vás, nechci způsobit nějaké foyer, tak mi napište do komentářů, jestli i v tomhle vesmíru píšu přitroublý příspěvky na Facebook, zda studuju stále ještě DAMU – abych tam teď nejel zbytečně, a oni na mě třeba nečekali v Kolbence u píchačky, zatímco můj soustruh pláče osaměním. Všechno je jinak!