Rád dělám rukama. Vážně. Baví mě manuální práce, rozhodně se jí nebojím, a troufám si říct, že mám i někdy dobré nápady. (Proto se vždycky bráním, když slýchám, že herci a umělci neumí dělat rukama a jsou nešikovní.) Nemám úplně technické vzdělání, ale přesto sám sebe občas překvapím, co se mi podaří vymyslet. Žádný problém….
Obvykle rozdávám smích nebo aspoň úsměv, a proto si myslím, že mám právo jednou sdílet zmar, skepsi, smutek, bezmoc, beznaděj. Bude to dlouhé a nemusíte to číst. Ale třeba převládne vaše zvědavost nad klipovitostí dnešní doby. Nechci teď následujícíh XYZ řádků nikomu mazat med kolem huby. Píšu o sobě a píšu, jak mi zobák narostl….
Je to pravda odvěká, jak se zpívá. Vtipný je, že z jednoho člověka se může stát bytostí tolik, kolik je kombinací kousků oblečení, kolik je různých stylů a příležitostí, jak se obléct. Mojí libůstkou, takovou guilty pleasure, je oblékat se všemožně a pozorovat sebe a své okolí v jeho reakcích. Kdyby to byla kapitola z…
Vždycky mě bavilo uvažovat o podobnosti mezi zvířaty a lidmi. Bajky jsou na tom taky založené. Lidé se dají přirovnat ke lvovi, ke krávě, volu, slonu, nebo opici – a to jak na základě vnější podobnosti, tak na podobnosti vnitřní. Nejvíc se ale bavím u ptactva. Nejsem ornitolog, neznám druhy ptáků než ty základní, baví…
Práce. To je slovo, kterého se někdo bojí, někdo mu propadl jako závislosti, pro dalšího je to pouhá cesta k výdělku, jinému to musí dávat smysl a považuje to za hluboce niternou činnost. Způsob a povaha práce se napříč dějinami dost měnily, ale vždycky byla práce spojená s přežitím – musel jsem dřít na poli,…
Hospoda, co se jmenuje „Růžek“ nebo „Na Růžku“ nebo tak nějak je v každém městě aspoň jedna. Vlastně to dává smysl, že se ty hospody stavěly na rohu, na místě, kde se protínají ulice: je to dobře vidět z vícero stran, křižovatky cest jsou už z principu místem setkávání, je to tedy místo strategické, a…
Psát se dá o čemkoliv, a trochu pak taková tvorba připomíná čapkovské fejetonky, kdy dokázal psát o psech, kočkách, žebrácích, no prostě o čemkoliv. Mám psaní o podobných drobnostech rád, protože často člověk nachází podobnosti se světem, kde žije, sám se sebou, se svým okolím. Současně mě ale trochu rozčiluje něco takového číst, protože jsou…
„Hledali mě včera večer fízli – TY KURVY!“ znělo sborově ve Vagon Klub (OFFICIAL) na Národní, když jsem tam přicházel těsně po 22. hodině. Hrál tam Záviš, na kterém jsem byl už potřetí od mých 16 let, ve Vagonu však prvně. Po představení jsem běžel, abych stihl alespoň část, ale hned u vchodu mě uklidnili,…
Čerstvě upečený zážitek z tramvaje! „Už jsem si koupila Lítačku a ještě jsem neprolítala, co jsem za ni dala, ale už lítám,“ křičí rozjařená ženská ve věku mezi 30 a 40 lety, blond vlasy, fešný kostýmek a kožený kabát, když nalítne do tramvaje 22 na Hellichově asi ve 22:40 ve společnosti stejně starého muže s…
HURÁ, DLOUHO NEBYLO NIC Z VLAKU… Průvodčí kontroluje chlapíka, který jede z Prahy do Jaroměře, ale jízdenky má jen část. „Já ale potřebuju vidět tu jízdenku, co máte z Prahy,“ říká mu. Průvodčí se otáčí ke mně, kontroluje bez problému. Proti mně sedí asi osmnáctiletý kluk. „Jízdenku,“ říká mu rázně rozrušena dohady s chlapíkem přes…