„Už nikdy nepojedu s Českejma dráhama.“ „Ty posraný Český dráhy maj zase půl hodiny.“„Na ty Český dráhy se fakt nedá spolehnout.“ „No to se ty Dráhy fakt posraly v kině, ne?“ Znáte výše uvedené věty? Používáte je? Nebo jste aspoň jednu z nich použili někdy ve svém životě? Já bezpochyby ano. Tenhle článek může znít svým začátkem tendenčně…
Vždycky jsem nacházel zálibu v opravování starých věcí. Dát jim novej šmrnc, oprášit zašlou slávu, nahodit jim znovu puls. A je jedno, jestli jde o lavičku, staré kolo nebo dům. Miloval jsem (a miluji stále) pořady, kde přivezou starej krám, a během několika týdnů z něj udělají umělecké dílo, které dále plní účel, za kterým…
Vždycky jsem byl tulákem. Ne nijak zvláštním, ale měl jsem rád poznávání nových míst, ideálně těch, která si člověk nenaplánuje dopředu. Je to jedna z mála spontánních potřeb mého já. Jinak jsem celkem upjatý. O tématu tuláctví budu psát rozsáhleji ještě jindy, dnes však musím připojit čerstvý zážitek. Měl jsem v úmyslu jet do Jizerských…
Debilní název, promiňte. Říká se, že po sametové revoluci spoustu komunistů převléklo kabát, a přes noc se stali demokraty. Někteří třeba převlékli i vestu, kdo ví. Stejný kabát nebo vestu převlékli i majitelé a provozovatelé restauračních zařízení na Starém městě v Praze. Omluvte hloupé básnické příměry, mně se líbil ten titulek… Zmizeli Asiati, Rusové, Španělé,…
Zase mě k psaní dovedla moje osobní zkušenost. Jel jsem do Prahy na schůzku, a ještě před tím mě lapil otřesný hlad – a taky chuť – ale spíš hlad. Stále je karanténa, všude zavřeno. Doma v Hradci mám výdejní okénka zmapovaná, ale v Praze jsem si tak jistý nebyl. Z tramvaje jsem na poslední…
Poznámka pro začátek čtení: nejsem hipster, není to můj osobní rozmar, kterým bych se snažil na sebe upozornit a nedělám to proto, abych se odlišil. (Kdybych tenhle úvod nenapsal, určitě by se někdo ozval.) Bavil jsem se o tomhle tématu s mnoha lidmi různých oborů. Říkal jsem jim, že používám Nokii místo iPhonu, který jsem…
Do ulice se k nám přistěhovali noví lidé. Taková změna je vždycky očekávaná. Já mám rád lidi, těším se na nové tváře a vždycky mě zajímá, na koho se můžu těšit. Rád bych se s nimi zdravil, případně seznámil blíže, našel společnou řeč. Ale bohužel, k tomu tady moc nedošlo. Někdy snad bývalo zvykem, že…
Když jsem byl menší, vždycky mě zajímalo, kdy se zlomí, že mi lidé přestanou tykat, a začnou vykat. Přestanou říkat „ty “ a stanu se pánem. Tedy ne přímo pánem, ale panem. Snad rozumíte. Nejlíp a současně nejhůř to člověk pozná ve věku, ve kterém jsem teď. A z úředního hlediska ještě o něco dřív,…
Promiňte mi, prosím, že před Vánoci nepíši o cukroví, bramborovém salátu, ani o nakupování dárků. Tomuto tématu se již věnovalo, věnuje a bude věnovat mnoho daleko schopnějších, kteří podají lepší svědectví. Já se budu držet nevypočitatelnosti mého myšlení, které přináší nahodilá témata. Pozoroval jsem pána v tramvaji, bylo to někdy v létě, a všímal si…
Fascinuje mě, co všechno pro nás znamená voda. Stačí jenom to slovo. Voda po holení, ústní voda, vodka. Někdy bývá člověk zavodněn, odvodněn, známe vodníky, podvodníky. Je vodní postel, vodáci jezdí na vodu, tam pijí vodku a nebo rum, který je taky z vody. Nemocný člověk má z těla vývod. Podle vody je pojmenováno tolik…